Orfeo 5
In The Green Castle
Discus 62CD
Available formats: CD/DL

Orfeo 5 play what might best be described as improvised narrative landscape music, their pieces evolving over time to create a sense of place and journey. Their influences include Alex Cline, Jon Hassell, Evan Parker and Nils Petter Molvær, among others, and out of these they create a powerful blend of jazz, improv, folk, dub, sound art & electronica.

Shaun Blezard: electronics
Matthew Bourne: cello & keyboards
Keith Jafrate: alto & tenor saxophones


Simon Prince: flute (on 2 tracks)
Mary Oliver: vocals (on 1 track)
Dave Kane: bass (on 1 track)

115CD – orfeo 5 – the long view
orfeo 5
the long view


You never know what to expect from this UK-based record label, which is often a good thing. Otherwise, its website accurately delineates that Orfeo 5, “play what might best be described as improvised narrative landscape music, their pieces evolving over time to create a sense of place and journey.” It’s an acoustic-electric set, largely nestled in the experimental domain. Occasionally the core trio —abetted by Shaun Blezard’s insightful electronics manipulations—venture into hardboiled sojourns via stinging or raucous soundscapes and tumultuous solo spots. But “And Miles Away I Saw,” is a piece that is based on a simple EFX-framed drum groove, tempered by Keith Jafrate’s soft sax lines and Matthew Bourne’s contrasting piano textures, leading to bizarre yet palpable developments. Toss in a few unexpected ditties that spawn chameleonic colors amid dabs of chamber-like patterns and you may find yourself morphing into a divergent stream of consciousness. “A Prayer To The Sea,” is rather eerie due to digitally altered voices and harrowing vocal choruses. On the other hand, I sensed what it may be like to encounter ghostly apparitions, perhaps during the midnight hour in a spooky forest. Moreover, the musicians add strange swooshing sounds and appear to be playing with darkness, countered by Jafrate’s genial sax phrasings. However, Mary Oliver’s operatic balladeering casts a strange and discordant epilogue. But variety is a key factor throughout. For example, “In A Flower’s Radiance Part 2,” features stammering and gravelly keys that ride above another slowly moving E-drum pulse, offset by Jafrate’s cozy voicings. Here, the trio raises the pitch to project a rather unsettling vibe. No doubt, this is not background music, and even by experimental paradigms it may be considered off the charts; although these idiosyncratic components generate a source of interest on a per-track basis. – Glenn Astaritia, ALL ABOUT JAZZ

Orfeo 5’s blend of jazz instruments and electronics builds on a sense of mystery, even on the tracks that display outright grooves. The results land somewhere in a far corner of improvised jazz, bordering noise, electronica, and psychedelia. For me, some of the mystery comes from not knowing who this group is or where they came from. This was a nearly blind purchase on the Squidco site, after I’d gotten intrigued by a couple of samples. I do this sometimes, and it’s kind of a stab at reliving my youth — those days when I was just beginning to delve into free jazz (or jazz of any type) and every album was a discovery. (Orfeo 5 appears to be British, by the way.) But the mysterious sound isn’t just in my head. Most tracks on In the Green Castle are backgrounded by a wall of electronics and samples from Shaun Blezard. He shapes the mood of most pieces, whether it’s through the orchestral waves on the title track, or a steady, crunchy beat on “In a Flower’s Radiance, Part 2,” or just the added dimension of sampled bandmates played back through distortion and echo. Other tracks feature flute rather than saxophone, creating an air of inscrutable stillness. The title track pits a bright soloing saxophone, maybe a little too bright, over a slightly crunchy electronics loop, with some piano spatters thrown in for good measure. It’s a good piece, and I like the sax playing a lot, but sometimes it feels like it hobbles the mood, interrupting the silvery sheen created by the other instruments. I prefer the sax’s percolating sound on “And Miles Away I Saw,” where it bounces off a quiet, patient bassline (Matt Bourne on cello) for a calmly free vibe. Transformed by Fire” is where the band really gets their jazz on. Blezard sets down a beat that inspires some stern piano chords (Bourne again). It all builds into a midtempo jam, eventually dissolving into an unaccompanied piano passage with a deep, classical-recital jazz sound. “Fearful Beauty,” plays out like a jazz ballad, with sax leading the way over mournfully bowed cello. Vocals and spoken word are part of the Orfeo 5 schematic as well, and they take a leading role on “A Prayer to the Sea,” where Mary Oliver, possibly with Blezard’s help, mixes children’s voices, spoken vocals, and some artistic singing and poetry. Despite the name, Orfeo 5 apparently started out as a duo, just Blezard and saxophonist Keith Jafrate. I prefer this larger, fleshed-out version. There are still soloing moments to tickle your brain’s jazz center, but there are also passages where it’s a little difficult to tell which instrument is making which sound. Those moments create some of the album’s most intriguing heights. – MEMORY SELECT

Orfeo 5 kommen offenbar aus Todmorden, was sich so ziemlich genau in der Mitte zwischen Manchester und Leeds befindet. Allzu viel ist über das Projekt in biographischer Hinsicht im Weltweiten Netz nicht zu finden. Kopf der Formation ist offenbar der Elektronikbastler und Komponist Shaun Blezard, der seit dem Anfang des neuen Jahrtausends mit wechselnden Mitspielern unter dem Namen Orfeo-5-Musik herstellt. Ein erster Tonträger, im Duo mit dem Saxophonisten Keith Jafrate, erschien 2009 (“The Word Hoard”). Im Sommer 2017 veröffentlichte Discus Music mit “In The Green Castle” ein weiteres Album des Projekts, welches durch den Anschluss des Cellisten und Keyboarders Matthew Bourne zum Trio herangewachsen war. Die Protagonisten bezeichnen ihre Musik als “improvised narrative landscape music”, bzw. als “free soul dub story jazz ghost improv journey”. Recht freie, elektronisch-akustische Klanggemälde sind auf “In The Green Castle” zu finden, erzeugt mit allerlei prozessiertem Elektronikklang (Blezard), Saxgetröte (Jafrate) und Cello- bzw. Pianotönen (Bourne). Vermutlich greift Bourne bisweilen auch in weitere elektronische Klänge erzeugende Tasteninstrumente. Dazu kommen bisweilen Kontrabass, Flöte und Stimmeinlagen, die von musikalischen Gästen bedient bzw. beigesteuert werden. Die Elektronik übernimmt schließlich ab und zu auch die Rhythmusarbeit, wenn repetitive Schläge, hallendes Scheppern und trockenes Knurren für persuasive Fügung sorgen. Das klangliche Ergebnis sind eher delikate, dabei aber meist recht angeschrägte oder formlos improvisierte Konversationen, Dialoge und Tongebilde zwischen Elektronik und (Free-)Jazz, die bisweilen auch in krautig-experimentell Elektronikgefilde geraten, sich meist aber eher avantgardistisch-kantig voran arbeiten. Bisweilen erreicht die Musik eine erstaunlich expressive Intensität, im langen “Prayer for the see” z.B., in dem zu Beginn allerlei menschliche Stimmen, heulend, klagend, flüsternd und zischend zusammen mit der Elektronik zu einem ziemlich beindruckenden Durcheinander verschmelzen. Später im Stück, und zum einzigen Mal auf dem Album, gibt es auch richtigen Damengesang, oder theatralische Textrezitationen zu hören. Oft gleitet die Musik aber eher formlos, mysteriös hallend und schräg wabernd voran (wie im abschließenden Titelstück). “In The Green Castle” ist sicher keine leichte Kost. Wer aber freiformatig-moderne Elektronikexkurse schätzt, improvisierte, vom Sax dominierte progressive Wechselspiele à la Zauss, jazzige Sax- und Flötentöne in frei-klangwaberndem bzw. großstädtisch-monoton stampfendem Umfeld, bisweilen erweitert um klangvolle menschliche Lautäußerungen, der sollte hier einmal (vorsichtig) reinhören. Auf eine Note verzichte ich. – ACHIM BREILING, BABYBLAUE SEITEN

Sebbene il contenuto acustico del cd venga presentato come “improvised narrative landscape music”, le atmosfere sonore intessute da questo gruppo britannico (formatosi mediante l’alea di una lotteria nel 2002) non sono tappeti che restano sullo sfondo della nostra percezione. Ci immergono invece in uno spazio misterioso alla cui scoperta muoviamo con curiosità. Non è certo una novità la collaborazione tra elettronica (Shaun Blezard) e strumenti acustici – il violoncello di Matthew Bourne (attivo anche alle tastiere), i sassofoni di Keith Jafrate, il flauto di Simon Prince (nella prima e nell’ultima traccia) e la voce di Mary Oliver (che, nella sesta traccia, cui partecipa anche il basso di Dave Cane, rivolge, dopo un lungo inizio goticheggiante, A Prayer To The Sea, un’intensa e sentita invocazione in duo con il sassofono, per poi rifluire nei flutti marini); ma questo marchio distintivo della tradizione sperimentale inglese è qui adoperato con classe ed efficacia narrativa, proponendo una sorta di interpretazione sperimentale dell’idea ottocentesca della musica a programma. In generale, il tono è quello sospeso del mistero sinistro che può sorprenderci entrando, appunto, in un castello immerso nel verde scuro di un bosco, carico di quella Fearful Beauty che, con precisa chiarezza, delineano le note di sassofono e violoncello nell’omonima quarta traccia dell’album, prima di essere risucchiati dall’ululato fantasmagorico che ci trasporta alla traccia successiva: Transformed Vy Fire. Venendo dietro al ritmo scandito dalla batteria, assistiamo qui alla trasformazione che, sino alla sua propria estinzione, il fuoco impone alla vita del bosco, efficacemente rappresentata da pianoforte e sassofono. Una menzione particolare va alle due parti di In A Flower’s Radiance (seconda e penultima traccia dell’album) che con la voce del sax scandita sulla pulsazione della batteria elettronica, offre una precisa cornice per l’ascolto di tutto l’album, e a In The Green Castle, in cui il flauto ci prende per mano conducendoci cautamente alla destinazione che sin dal principio l’incontro con i Ghosts On The Landifil ci aveva promesso. – A G Bertinetto, KATHODIK

K těm právě patří Orfeo 5 s albem In the Green Castle, nahraným (až na jednu výjimku – viz dále) v Rock Terrace. Bylo zformováno v roce 2002 a jeho první album (A Year on the Ice) vyšlo roku 2009. Základní obsazení Orfea 5 tvoří elektronik Shaun Blezard, violoncellista a klávesista Matthew Bourne a saxofonista (alt + tenor) plus autor šesti skladeb z osmi Keith Jafrate; k těm se v několika případech přifaří basista Dave Kane, vokalistka Mary Oliver a flétnista Simon Prince. Toto spřežení vyhřezne do Ghosts on the Landfill, rozhrůzní se do zmatňování a zmatování (nikoli zmatkování!), jeho nadrženost si zahrává s vypišťovaným strašidlováním, vykrývaným zejména kontaminací flétny s elektronikou za důsažné asistence cellování, které téma odsoudí do ztracena. Rovněž do první části In a Flower´s Radiance vkvapí výtřeskné vyburcovávání, vehementní, neopotřebované, neslýchané, burleskně zatínavé, až zadíravé, ozvláštněné třaskavostí elektroniky, která (vy)nahrazuje perkuse víc než dostatečně a vyburcovává prekérnění v oponentuře k saxofonové melodičnosti. Ale to už se orfeisti vyšinují jeden přes druhého a druhý přes třetího do závislého poruinování, zaplněného žířením a škvířením. Nečekanostní pulírování And Miles Away I Saw naopak vyluzní do kontaminace saxu s cellem, neustále se nalaďuje, probírá a propírá do závr(a)tného roz(h)růzňování, klokotavého, vytěkávavého, promudrovávavě namotávavého či neposedně proškrcovaného se štěpnými rozlišenkami na vše strany. Ale je to Fearful Beauty, která se uhrančivě promelodizovává do proudnivě probíravé svádivosti a zavádivě zamotává protikladnost návalné melodie a proškrtivého zasukovávání, jež vítězí svodivým prolahodňováním a zachroumávavou prokluzností. Je zašifrována do zdánlivé námatkovosti, nicméně houževnatě setrvává v důsažné sdělnosti – do chvíle, než je dodusněna. V protikladu k tomu vzplane Transformed by Fire, vydusňuje se s vyžejbrovávaným proklešťováním a s nástojným hrncováním, dere se, uminutě zfádňováno elektronickým probíjením a hned zase zhoroucněno poletušným potancováváním saxu, do navádivě doličného a doličňovaného meditování, zopakovávaně stabilňujícího a vyžínavého s pableskováním přívalnění i odléhání. Z celku nadčnívá A Prayer to the Sea, zaznamenané v Russell-Cotes Art Gallery & Museu za účasti chorálních sekcí a „lidí všeho věku z oblasti Bournemouth“, s hlasovými eskamotážemi Mary Oliver. Je to dychtivostní, ústřelové, pajánové, najádové a záchytkové vlnobití, plné výhluků a výřevností, labilizovaně náhlených a poběsivě zábludných. Vše je tu prožalobněné, omluvné i domluvné, s recitativem, plným procítění i náhlení, horlení i pádnění, excitovaným až do závratnosti, kterou přetne dětské sdělení. S vybíjivou výtryskností si pohrává i druhá část In a Flower´s Radiance, je nadita pohrávavými klávesami, výzevným saxem a nenechavě dovádivým, až záludným prosymbiózňováním melodie s rytmizováním elektroniky, zašmodrchávaným i odsekávaným. Dálkovaná kulisa závěrečné titulní skladby (spíše suity, čítající jedenáct a půl minuty) se sólem flétny, zasnoubené se saxem, album pozamyká s pitoreskňující rozechvělostí. Je to zaorchestrovaně zabíravostní šinutí, provřásněně zahroužené a zatěkaně nenechavé, rojně zneklidněné, podrážděné i zacelivé, velebně lebedivé s výmluvnými výkony všech zúčastněných. Celé album je neobvykle svojské, prorůstané zajíždivostí až na hranici slyšitelnosti, ale i provodivé do šumné šírosti. – ZDENEK SLABY, HISVOICE

Translate »

You can buy your CD or DL either direct from Discus Music or from Bandcamp. The prices and the postage charges are the same on both sites, but Bandcamp will charge you VAT on DL only purchases. Whichever site you choose, the DL element is delivered to your Bandcamp collection.

Discus pays a 10% commission to Bandcamp on sales there, but if you buy direct from Discus Music we get to keep 100% – which of course we prefer! But in the end, please buy from whichever site suits you best.